Albert Camus - Cizinec

Slavná kniha, která se líbila také mně, a která vzhledem k přístupnosti své délky rozhodně stojí za přečtení. Příběh člověka, jehož život už od počátečních stran směřuje k rychlému závěru - k odsouzení a popravě. Tak nějak přirozeně přitom nikomu nesejde na tom (ostatně ani jemu samotnému ne), že možná není tak docela vinen a zavrženíhodný. Důležité je, že zvítězí "právo a řád" - povrchní a vlastní utvrzení "řádných" lidí, že mají a mohou mít vše pod kontrolou. Onou nevyhnutelností a jasností výsledku, který cítíte už zhruba od poloviny příběhu, a lehkým natahováním a stálým udržováním alespoň milimetru naděje na zvrat, mi kniha velmi připomínala známý film režiséra Larse Von Triera Tanec v temnotách. Tady nakonec alespoň malá ukázka chladu, který na mě z knihy vyzařoval: "Oblékli jsme se, a když uviděla mou černou kravatu, překvapeně na mě pohlédla a zeptala se, jestli mám smutek. Odpověděl jsem, že mi umřela maminka. Chtěl vědět kdy, a tak jsem jí řekl: "Jsou to tři dny." Trochu se zarazila, ale neřekla nic. Moc nechybělo, abych jí řekl, že za to nemůžu, ale hned mě napadlo, že jsem tohle nedávno prohodil před šéfem, a spolkl jsem to. Stejně by to nemělo žádný smysl. Člověk je tak jak tak vždycky trošku vinen."