arthur miller

o smrti a umění

Isaac Bashevis Singer řekl, že život je tanec nad hrobem. Jaký je váš názor?

Souhlasím. Jenže člověk si to uvědomí, až když se k tomu hrobu začne blížit. Spousta lidí... například já jsem to cítil vždycky, ale jenom teoreticky. A pak to postupem času začne být stále skutečnější. A nevyhnutelnější. Vlastně samozřejmé. Myslím, že je to docela prosté - člověk má zkrátka potřebu hledat něco trvalého, nějakou trvalou hodnotu. Singer chtěl podle mě řici, že nemá smysl plýtvat časem na věci, které nevydrží ani do zítřejšího rána. A hrob je tu vždycky, ten nezmizí.

Takže by se dalo říci, že umění je pohled na život z červí perspektivy?

Čím je člověk starší, tím víc chápe, že - nechci říci nejdůležitější, ale jediná opravdová hodnota, která nám nakonec zbývá, je umění. Všechno, co se nedá přetvořit do umělecké formy, zanikne. Vezměte si Řecko, Řím, staré Židy - co se nám po nich zachovalo kromě pár hrstí papíru a trochy pomalovaných otesaných kamenů, všechno ostatní je pryč. Jedině umění má šanci na přežití. Přitom je paradoxní, že v životě je tomu přesně naopak. Umělec je ten poslední, koho lidé většinou berou vážně. Je jen jakýsi "dekoratér", který nedělá nic pořádného: nevěnuje se obchodu, netouží po moci... Nakonec, v průběhu dějin, je však pomstěn.